Čekanka obecná

Čekanka obecná kvete jasně modrými úbory a roste na loukách, mezích i podél cest. Pěstované odrůdy poskytují kořeny na náhražku kávy, mladé listy a čekankové puky na zeleninu.

Známé účinky

Tradiční využití čekanky se pojí s povzbuzením chuti k jídlu, podporou trávení a činnosti žlučníku. Historicky se používala také jako mírné projímadlo.

Využití

V bylinářství se používal kořen planě rostoucí čekanky, Radix cichorii nebo Radix intybi, nať Herba cichorii a květ Flos cichorii. Nálev z kořene se historicky podával při nechutenství, žaludečních obtížích, zácpě, žloutence a žlučových kaméncích; zevně při vyrážkách, vředech a nežitech. Z pražených kořenů pěstovaných odrůd vzniká náhražka kávy. Mladé listy se jedí v salátech a puky se upravují jako zelenina.

Jak rostlinu poznat

Vytrvalá částečně srstnatá bylina má vřetenovitý mléčný kořen. První rok vytváří růžici, druhý rok přímou větvenou lodyhu. Přízemní listy jsou peřenoklané, lodyžní kopinaté a chobotnatě zubaté. Úbory měří kolem 4 cm a mají jen jazykovité květy, většinou modré, vzácně růžové nebo bílé. Plody jsou vejčité nažky lemované štětinkami. Kvete od července do září.

Výskyt, sběr a zpracování

Roste v Evropě, severní Africe a Asii, u nás od nížin do podhůří. Kořen se sbírá v září a říjnu, rychle omyje, rozřeže a suší ve stínu nebo uměle do 50 °C. Má charakteristickou vůni a hořkou chuť; při uložení jej může napadat hmyz. Květ se sbírá za slunečného odpoledne a sušením ztrácí světle modrou barvu.

Obsažené látky

Čekanka obsahuje hořčinu intybin, až 20 % inulinu a cholin. Při pražení se část inulinu a dalších cukrů mění na karamel, který dodává hnědou barvu. Vzniká také aromatický oxymethylfurfurol a část hořčin se rozruší.