Chmel otáčivý

Chmel otáčivý se pravotočivě ovíjí kolem opory a jeho lodyhy mohou měřit až 6 metrů. V bylinném i pivovarském využití jsou důležité samičí šištice se zlatožlutými lupulinovými žlázkami.

Známé účinky

Tradiční použití chmele zahrnuje zklidnění nervové podrážděnosti a podporu spánku. Hořčiny a silice jsou spojeny s povzbuzením chuti k jídlu a mírným močopudným působením. V historickém popisu se objevují také fytoncidní vlastnosti.

Působení usušených šištic při skladování rychle slábne, zvlášť ve vlhku a na světle. Lupulin se na světle a na vzduchu barví červenohnědě a získává sýrovitý zápach. Starší lékárenská praxe počítala s výměnou usušeného materiálu po jednom roce.

Využití

Používají se samičí plodní šištice neboli hlávky, Strobilus lupuli, a lupulinové žlázky, Glandulae lupuli. Historické využití se zaměřovalo na lehkou nespavost, předrážděnost včetně sexuálního a hysterického druhu, podporu trávení a mírné močopudné působení při potížích s prostatou. Chmel se často kombinoval s kozlíkem lékařským, Valeriana officinalis. Pro stejné oblasti použití se zpracovával také lupulin.

Pro lékařské a průmyslové účely se využívala samičí květenství z pěstovaných rostlin. Šištice planě rostoucího a zplanělého chmele se v historickém hodnocení považovaly za bezcenné pro léčebné i pivovarské využití.

Mladé výhonky vyrážející na jaře z kořenů se nazývají pazoušky nebo chmelíček. Po kuchyňské úpravě se jedí jako chmelový chřest.

Jak chmel poznat

Chmel je dvoudomá bylina s pravotočivě oplétavými lodyhami. Dlanité listy mají 3 až 5 laloků a pilovitý okraj. Na bázi řapíku jsou dva blanité palisty.

Samčí květenství rostou v úžlabí listů nebo na koncích lodyh a tvoří laty. Samičí květenství se skládají z krátkých klásků, z nichž vznikají vejčité šištice. Jejich šupiny jsou dlouhé až 2 cm a pokryté zlatožlutými lupulinovými žlázkami. Chmel kvete od července do srpna.

Výskyt, sběr a zpracování

Chmel je rozšířený po celé Evropě. Planě roste mezi pobřežním křovím. Chmelnice se zakládají v teplejších oblastech.

Samičí šištice se sbírají krátce před úplným dozráním, na konci srpna a počátkem září. Suší se při teplotě do 40 °C. Usušené šištice mají aromatickou vůni a škrablavou chuť.

Lupulin se získává proséváním usušených šištic a následným čištěním. Výsledkem je charakteristicky páchnoucí prášek s kořenitě hořkou chutí.

Obsažené látky

Plodní šištice obsahují pryskyřici s hořčinami, humulon v množství 2 až 6 % a lupulon v množství 8 až 12 %. Obsah silice dosahuje 0,1 až 0,5 %. Lupulin obsahuje zejména 1 až 3 % silice, pryskyřici s hořčinou a vitamin B.