Čubet benedykt

Čubet benedykt pochází ze Středomoří a Orientu. Má bodlinaté listy a žluté květní úbory. Jeho nať je bez pachu, ale chutná výrazně hořce.

Známé účinky

Tradiční využití malých dávek benedyktu se zaměřovalo na povzbuzení žaludeční činnosti a vylučování žaludečních šťáv a žluči. Historicky se používal také jako celkově posilující prostředek. Další léčebná použití zahrnovala brucelózu a některá virová onemocnění včetně pásového oparu.

Využití

Používá se nať, Herba cardui benedicti. Nálev se historicky podával před jídlem při špatném trávení, nadýmání a onemocnění jater a žlučníku. Často se kombinoval s mátou peprnou, případně s hořcem, vachtou třílistou a pelyňkem. Další použití se týkalo slabosti a nespavosti. Jen ojediněle se sbíral podzimní plod s hořčinami a olejem na obklady vředů.

Jak rostlinu poznat

Jednoletá až dvouletá bylina dorůstá asi 50 cm. Lodyha je pavučinatě vlnatá. Podlouhle kopinaté, tmavozelené listy mají zvlněnou čepel, pilovitě zubatý okraj a ostny na úkrojcích. Bývají dlouze chlupaté. Žluté úbory chrání bodlinaté zákrovní listeny. Plody jsou rýhované nažky s chmýřím. Kvete v červnu a červenci.

Výskyt, sběr a zpracování

Ve Středomoří a Orientu je domácí, u nás se pěstuje. Nať se seřezává za suchého počasí krátce před úplným rozkvětem v červnu a červenci. Suší se ve stínu, při umělém sušení až do 60 °C.

Obsažené látky

Hlavní složkou je hořčina knicin. Nať obsahuje také 8 % třísloviny, malé množství silice a poměrně mnoho slizu.