O této bylině
Hořec žlutý je dlouhověká horská bylina se zlatožlutými květy. Může se dožít více než 60 let. Jeho kořen má zpočátku nasládlou, potom výrazně a trvale hořkou chuť.
Známé účinky
Tradiční využití hořčin se pojilo s povzbuzením vylučování trávicích šťáv a žluči a vstřebávání živin. Historicky se hořec používal také v rekonvalescenci a při žaludeční slabosti.
Využití
Používá se kořen, Radix gentianae. Nálev a prášek se historicky podávaly při nechutenství, nadýmání, žaludečním kataru a slabší činnosti žlučníku, nálev před hlavním jídlem. Ojediněle se používal proti hlístům. Hořec se také pěstuje pro výrobu hořkých likérů. Historické podávání při mdlobách a kolapsu není současným návodem.
Na co si dát pozor
Větší množství dráždí k dávení. Gentiopikrin přechází do mléka a dává mu hořkou příchuť, což je důležité u kojících matek. Hořec žlutý (Gentiana lutea) je v České republice přísně chráněným a ohroženým druhem. Pro tradiční léčebné využití se hořec pěstuje.
Jak rostlinu poznat
Zprvu nízká rostlina později dorůstá až 140 cm. Má mnohohlavý oddenek a oblou, dutou, lysou lodyhu, kterou vytváří po 4 až 8 letech. Vstřícné eliptické listy mají na rubu výraznou žilnatinu. Dole tvoří růžici, výše stojí křižmostojně. Zlatožluté květy jsou ve svazečcích v úžlabí listů. Tobolky obsahují mnoho oválných semen. Kvete v červenci a srpnu.
Výskyt, sběr a zpracování
Pochází z východních Karpat a roste v horských částech Evropy a Malé Asie. Pěstovaný hořec kvete asi po šesti letech, kořen lze získat již ve čtvrtém roce. Sbírá se v srpnu a září, omyje a suší při 50 až 60 °C. Pro potravinářské využití se nechává fermentovat, získá tmavší barvu, lepší aroma a méně hořkosti. Farmaceutický materiál zůstává světlejší.
Obsažené látky
Hlavními látkami jsou glykosidní hořčiny gentiopikrin a gentiamarin, dále silice, cukry a třísloviny.
Fotogalerie
Ve kterých výrobcích ji najdete
Tinktury
Ostatní
· Poslední úprava: 2026-11-02 12:39:46