Mydlice lékařská

Mydlice lékařská je vytrvalá bylina s bílými nebo narůžovělými květy. Její vodní výluh při protřepání silně pění. Historické využití postupně ustoupilo převážně technickým účelům.

Známé účinky

Mydlice lékařská je vytrvalá léčivá rostlina z čeledi hvozdíkovitých. V léčitelství se využívá především kořen a oddenek (Saponariae radix), méně často nať. Obsahuje vysoké množství triterpenových saponinů, které jsou zodpovědné za její pěnivost i biologické účinky.

Využití

Vnitřně

Při zahlenění dýchacích cest, kašli a bronchitidě.

K usnadnění odkašlávání hustého hlenu.

V lidovém léčitelství při zadržování vody a některých močových obtížích.

Zevně

K šetrnému mytí pokožky a vlasů.

Jako součást přírodních šamponů a čisticích přípravků.

Tradičně při mastné pokožce a nadměrném maštění vlasů.

V lidovém léčitelství k omývání pokožky se sklony k ekzémům a svědění, přestože u citlivé kůže může sama vyvolat podráždění.

K praní jemných a historických textilií, zejména vlny a hedvábí.

Jak rostlinu poznat

Dorůstá až 80 cm. Má bohatě větvený válcovitý oddenek a přímé lysé či drsné lodyhy. Vstřícné vejčitě kopinaté listy mají tři žilky a drsný okraj. Květy měří asi 3 cm, mají nachově naběhlý trubkovitý kalich a pětičetnou korunu. Plody jsou podlouhlé jednopouzdré mnohosemenné tobolky. Kvete od června do září.

Výskyt, sběr a zpracování

Roste ve střední a jižní Evropě na březích vod, vlhkých paloucích a v houštinách, také se pěstuje. Kořen se sbírá v červnu či září, případně v březnu a dubnu. Po očištění se suší na slunci nebo do 60 °C. Má citronově žluté dřevo a bělavou kůru s červenohnědým korkem, bez pachu, nahořkle slanou a škrablavou chuť.

Obsažené látky

Obsahuje průměrně 5 % saponinů, především saporubin a kyselinu saporubinovou.