Prha arnika

Prha arnika je vytrvalá bylina s velkými oranžově žlutými květními úbory. Roste hlavně v horských oblastech na loukách, pastvinách a travnatých stráních. Její historické léčebné využití vyžaduje velkou opatrnost.

Známé účinky

Historicky se arnika používala pro protizánětlivé a antiseptické působení a podporu hojení ran. Zevní aplikace vyvolává místní překrvení. U vnitřního působení se popisovalo povzbuzení žaludeční a střevní sliznice, dráždění ledvin, snížení srážlivosti krve a rozšíření cév koronárního i periferního oběhu.

Využití

Používal se květ, Flos arnicae sine calyce nebo Flos arnicae cum calyce, a oddenek, Rhizoma arnicae. Zevní obklady se historicky přikládaly při zánětech, otocích, svalovém revmatismu a kloubních potížích. Vnitřní použití při astmatu, arterioskleróze a závažných srdečních obtížích patřilo na radu lékaře, nikoliv do neodborné samoléčby.

Jak rostlinu poznat

Z válcovitého oddenku vyrůstá růžice vejčitých celokrajných listů. Listy na lodyze jsou vstřícné a kopinaté. Velké úbory mají dvouřadý zákrov, 14 až 20 jazykovitých obvodových květů a trubkovité květy uprostřed. Nažky měří až 5 mm a mají bledě žlutý chmýr. Kvete od června do srpna.

Výskyt, sběr a zpracování

Roste v Evropě a Severní Americe, u nás převážně v hornatějších polohách a také v rašelinných lesích. Historický popis ji označuje za chráněnou a léčivý materiál za dovážený. Jednotlivé květy bez lůžka a zákrovu se sbírají před rozkvětem od června do srpna a rychle suší při 40 °C, aby zachovaly barvu. Sbíraly se i květy se zákrovem. Oddenek se získával v září a říjnu. Má slabě aromatickou vůni a ostře kořenitou, nahořklou chuť.

Obsažené látky

Květ obsahuje až 0,14 % silice, oddenek až 1,5 %. Dalšími složkami jsou arnicin, karotenoidy, arnisterol, arnidiol, třísloviny a až 10 % minerálních látek. V květu jsou také arnikaflavon, cholin a xantofyl. Historické působení se spojovalo rovněž s polyacetylénovými sloučeninami.